Kateřina Tučková: Jan Spěváček – Necákej!!!
Necákej !!!
Galerie Vltavín
Masarykovo nábřeží 36, Praha 110 00
11.9. – 7. 10. 2007
Jan Spěváček (1973) absolvoval Fakultu výtvarných umění Jan Spěváček je autorem, který v době vzmachu konceptuálního umění v 90. letech absolvoval ateliér figurální malby vedený Jiřím Načeradským, pedagogem, který oproti jakékoli soudobé tendenci Už od počátku inklinoval ke krajinomalbě. Fascinace vodou je viditelná v průřezu celým jeho dílem. Nevyjasněná přitažlivost, kterou autor k tomuto živlu cítí, se vyjevila především v krajinných motivech s vodní hladinou, které posléze zúžil jen na výseky hladin a odrazů Od vnitřního k vnějšímu V roce 2003 přišel zlomový moment, kdy se v jednom ze Spěváčkových děl protnula tradiční vodní hladina s figurální stafáží. Byla jí kachna. Cyklus pláten, která zpočátku opatrně (kachnám byla věnována jen malá část obrazové plochy) přijímala životný prvek, se začal trychtýřovitě rozvíjet vstříc samostatné existenci a příběhům těchto vodních živočichů. Voda, jak ji předtím autor cítil, voda transcendentální, se změnila na vodu fyzickou. Rozvlnila se pohybem, stala se okolím pro děj a příběh. Kachny získávaly postupem vývoje rysy, osvojovaly si gesta, mimiku. Staly se nositelkami historek. O to více, když pod vlivem studie o fermentovaných umělých existencích (švábech), které jsou schopny ovládnout stejný živočišný druh, přibyly do kachních skupin kachny umělé. V dílech se začaly objevovat každému z nás notoricky známé žluté kachničky do dětské koupele. Se sílou loutky Spěváček zpočátku nekalkuloval. Byla logickým krokem od obydlených vodních hladin k dalšímu příběhu. Dravost této všemi zbožňované plastové hračky se však prosadila natolik, že ovládla prostor obrazu a postupem času vystrnadila skutečný biologický druh. V prvních dílech byla žlutá kachnička s roztomilými dětskými rysy osamocená v hejnu šedavých a hnědých kachen, později se poměry obrátily. Vyvíjel se i její charakter. Do kontrastu se dostala její personifikovaná podoba s faktem početnosti, se kterou je Symbol dětského štěstí dob minulých se v nevinných obrazech plastových kachen nemůže nespojit s dětinskostí mas, které se bezhlavě točily ve víru událostí s jakoby prázdným mozkem neschopným interpretovat společenské události… Je to náhoda. Autor sám tyto interpretace nenabízí, přestože i další vývoj jeho díla nabízí paralely ke společenskému životu dneška. Pro něj je podstatný sebereflexivní vývoj jeho obrazů. Od ryze introvertních, vnitřních dialogů s krajinou, po extrovertní nabídku jiné, fantaskní reality života. Kateřina Tučková