Helena Maňásková: Evoluce není nuda

Jan Spěváček absolvoval Fakultu výtvarného umění v Brně, v ateliér u prof. akad. malíř Jiřího Načeradského. Už tuto malířskou filiaci můžeme považovat za jistotu garanci, že bude na co se dívat. Načeradského důraz na kresbu, znalost účinku barev a stylový rozptyl se u Spěváčka neminuly účinkem. Po letech jeho malířské zkušenosti dozrály v mistrovství krajináře, který dokáže pracovat s tématem krajin, především s vodní hladinou, jako abstrakcionista, pozorováním barevných skladeb odlesků, ale také jako následník českých krajinářů konce 19. století (Chittusi, František Kaván, Antonin Hudeček), vytvářením dojmů melancholické vlhkosti a symbolistního rozjímání nad vodními kruhy nebo čeřením z hlubin.

Obrazy právě vystavované ukazují ještě další rovinu autorovy tvorby. Figurální motivy kachen a kačenek rozvíjejí příběhový, vyprávěcí potenciál Spěváčkových maleb.Vnesením „gumové žluti“ do meditativního světa vody vznikl náhle vtip, který započal řetězovou reakci dalších, významových i malířských. Ačkoliv se zpočátku může jevit evoluce „Kačenstva“ jako „poslední bitva gumové revoluce“ s tragickými výsledky, zkomplikoval Spěváček tento jednosměrný vývoj podle zákonů malby. A tak je modro-žlutý svět kačenek postupně zanášen dalšími barvami, které proměňují samotný „nový druh“ a ukazují jeho rozmanité „tváře“. Tyto epizody, založené často především na malířské motivaci, můžeme chápat jako jednotlivá haiku. Cyklus tedy není nějakým eposem či obrazem apokalypsy druhu. Je mnohem spíš souborem myšlenek, které vznikly při pozorování a malování, při dívání se. Tak jako Hesseho Siddhárta při pozorování řeky přišel na to, že není čas, tak také Spěváček napomíná, že evoluce není přímočará nuda.

Pokud se tedy chcete v galerii pobavit, můžete se smát, kterak gumová kachnička drží v lítém souboji divokou kachnu za nohu. Pokud budete uvažovat v kontextech Darwinovy evoluce, úsměv vám zmrzne na tváři. Pokud rádi nad obrazy prostě přemýšlíte (aniž byste museli dojít k paranoidní postmoderní tezi), budete se bavit podivuhodným dobrodružstvím kachen a kachniček, konfliktem přírody a gumy, známého a neznámého, adaptací nového druhu a symbolickými odstíny stále přítomné hladiny. Jestliže se přijdete jen dívat, pak vás čekají nespočetné skladby barevných valér, bravurně zvládnuté malířské řemeslo a velmi povedená syntéza abstraktních „hladin“ s figurální malbou. Můžete pak třeba dojít k poznání, že gumové kachničky nejsou industriálním produktem, ale ztělesněnou žlutí, která zaútočila na monotónní šeď hladiny, aby nakonec vytvořila množství variant harmonie obrazu. A že ošklivá kačátka z bublin přinášejí zprávu o tom, že evoluce není pokrok.

Helena Maňásková