O velké pohodě v malém ateliéru
O velké pohodě v malém ateliéru
„Dáte si zelený čaj?“, vítá mě s otázkou hned u dveří do ateliéru výtvarník Jan Spěváček. Vím o něm, že v letech 1994-2000 studoval na Fakultě Výtvarných umění v Brně, v ateliéru malby u profesora akad. malíře Jiřího Načeradského. A také, že jako malíř a figurální kreslíř se představil milovníkům můz na deseti vlastních a účastí na několika dalších společných výstavách. Své výtvarné projevy občas provází literárním vyznáním, plným uměleckých záměrů, zajímavých myšlenek a úvah.Ve svých obrazech usiluje zejména o stav dokonalé svobodné přirozenosti, kterou chce oslovit divákovo hluboké lidství.
Stránská skála je známá a zajímavá brněnská lokalita. Přitahuje archeology, mineralogy, botaniky, milence k procházkám, zdatné jedince ke sportování. Čím si přitáhla Vás?
Pokud jste mě tam potkali bez pláten, tak jedině v roli milence. Jako malíře mě tam přitahoval motiv skal. To hlavně pro vlastní členění jednotlivých „živlů“ /kámen, travnatá louka, horizont/. Představuje to jistý kompoziční zážitek. V obrazech se s tím vyrovnávám nejen
Konec jedné vaší básně zní: „…Proč hoře z kamene na život bereme naději /skrz dlaň slyším tichý šepot / …zdali jsme se vůbec zeptali“. Kameny máte asi rád, spoustu jich vidím ve vašem ateliéru.
Minerály dokážou podstatně ovlivňovat atmosféru prostředí. Mám
O této jejich schopnosti jsem slyšel. A mohu teď slyšet něco
Ano, voda je symbolem emocionality, ale té se chci vyhnout. Zajímá mne její hloubka, jako hlubina prostoru vědomí. To, co se odehrává na hladině podvědomí, zobrazuje se, nebo lépe, může být spatřeno a pochopeno díky analogii ve vnějším světě. Samozřejmě je k tomu třeba schopnosti transcendence. Je-li člověk inspirován, otvírá se jeho nitro. V tu chvíli je malba jakousi meditací. Příroda si vás postupně rozloží, a zažijete-li hloubku prázdnoty, zjistíte, co to je svobodně tvořit a vědomě dýchat.
„…dál nádobou mysli z hlubiny nabírám, ze studnice odpovědí, která v nitru nám pramení“, vyznáváte se v jiné básni. A odkud pramení váš zájem o figurální kresbu? Dominují zde akty, s nimiž jste se představil začátkem roku v brněnské galerii GALERYJE 9.
Ke kresbě tíhnu už od dětství, asi jako každé dítě. Oproti bezstarostným dětským kresbám se tam teď snažím dostat něco ze své momentální současnosti. Kresba byla vždy převážně věcí studia. Je nositelkou tradic a měla svůj hluboký význam už v dávné historii. Nebojím se říci „magický“ význam. V malbě se jistou formou dotýkám abstrakce. Naproti tomu figura je naprosto konkrétní záležitost. Zajímá mě vyjadřovací schopnost linky, nálada a psychika modelu.
Za rozhovor děkuje Boris Šesták