Banzai ! , Městské divadlo Brno, 16.10. 2013
Banzai!
Tímto tajemným slovem - zvolaným třikrát v rychlém sledu za sebou až do naprostého ochraptění za současného zvedání obou paží nad hlavu - jsme jako žáci akademického malíře Jiřího Načeradského občas končívali sezení s panem profesorem, nebo uzavírali proslovy při vernisážích. Mělo nám to dodat odvahu k bláznovství malování. Malířství se svým způsobem může jevit podobně nesmyslně jako bodákový útok japonských vojáků proti americkým kulometům.
Po letech absolvování FaVU v Brně, když si na to jako malíři vzpomeneme, můžeme si s úsměvem uvědomit, jak toto slovo bylo a je příznačné pro život malíře. Malování obrazu představuje velkou porci neustálého hledání, pochybování a opětovného ujišťování, že vlastní tvorba má smysl, případně že to za ten vývoj stálo, ať už oběti byly jakékoliv. Každý malíř si pochopitelně vytváří a stále upravuje svou vlastní filosofii a přístup, jak k aktu samotného malování, tak i k tématu, které vychází z malířova pohledu na svět a z jeho způsobu myšlení.
Požádal jsem tedy každého autora, aby napsal krátký text poukazující na důvody jeho malířské tvorby, aniž by ji obšírně popisoval. Tato metoda totiž může diváka spíše vtáhnout do chápání obrazu, do prožitku z něj a do hledání zajímavých detailů v samotné malbě. Divák tak má prostor přemýšlet, do jaké míry se životní postoj či pochybnost autora promítá do rukopisného vzhledu obrazu, zda s ním rezonuje, nebo jej naopak konkrétní obraz nechává nezúčastněným.
Namalovat obraz je výzva. Zajímavá výzva, nad kterou každý přemýšlí jinak. Jak do „nehybného“ obrazu dostat příběh, živost, téma a naléhavost? Nebo se tím nijak zvlášť nezabývat a naopak si užívat malování samotné, prožívat tvůrčí proces? Je lepší být maximálně in v současných trendech v malbě, nebo si jet svou poctivou písničku? Na tyto otázky si každý musí odpovědět sám, případně odpovědi již dávno zná. Stačí jen pozorně vnímat a naslouchat.
MgA. Lukáš Orlita
10. 10. 2013 (v 10 hodin, 20 minut a 13 vteřin)